Zázraky z cizího břicha-Naši padlí andělé

Madla Zemanová - Vlaďka Gubaničová


Kniha o pěstounské péči, nejen pro pěstouny.

O pěstounské péči bez růžových brýlí...

Přátelé, ušetříte za kuchařky, slovníky a domácí kutily. Právě vychází "ZÁZRAKY Z CIZÍHO BŘICHA a NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ.

Kniha o pěstounské péči bez růžových brýlí.

Co Vám máme povídat, je to bichle má 360 stran a je jako stvořená pro dlouhé zimní, chmurné večery. Nečekejte profesionální poučky ani návod jak z toho ven... Však sami víte, že přežít se dá (skoro) všechno.

Pokud už teď někdo ví, že bez "nás" nepřežije svátky, kniha bude za 260,- +130,- dobírka nebo osobní odběr. Výhodné je domluvit se na více kusech a zlevnit tak poštovné. A netvrďte, že máte haldu příbuzných, kterým chcete dát jen ponožky a mejdlo...


Objednávky na: krausovb@gmail.com

e-shop obchod.krausovi13.cz 

https://obchod.krausovi13.cz/26-knihy

https://obchod.krausovi13.cz/26-knihy

   

Jak jsme do toho šli.

Nevím, jak to bylo u jiných, ale já potřebovala na ujištění sama sebe skoro tři roky, než jsem doma předhodila, že by bylo fajn adoptovat dítě. Můj muž není prototyp příkladného otce, který by bez dětí zahynul, a tak nejdřív vypadal, že se nechlapsky rozpláče. Abych to celé přiblížila - zrovna totiž nastala doba, kdy se nám z domu podařilo vystrnadit poslední zletilé dítě, taky bylo pěkně, to se dobře jezdí na motorce, a vůbec, doma byl klid, ponožky a trenky v plném počtu a vůbec. Jára, řečený Ozák, si to prostě užíval. Jeho mlžný pohled mi připomněl dobu, kdy se z jeho skříně ozývalo na-říkavé: "Zase mi tu nechali jenom ponožky od Vietnamců!"Mám sice pochopení pro jeho věcné ztráty, ale já chtěla děťátko malé, bezbranné holátko, které jenom čeká na naši náruč. Ano, i takhle naivní může být představa o drobečkovi z dětské-ho domova. A tak jsme o tom mluvili. Mluvili. Mluvili a mluvili. Já mluvila. Až Ozák prohlásil: "Jasně, pochopil jsem, bereme šestnáctku, blondýnku, sirotka."Zvítězila jsem. "Hurá!" Má láska si se mnou adoptuje skřítka. A protože jsem holka činu, tenkrát ještě neubitá úředním šimlem, vyřídila jsem papíry rychlostí blesku. Trochu mi vrtal hlavou Ozákův trestní rejstřík, který pravil, že v pravěku, za ko-munistů, byla vojna tak zlá, že raději utekl, a když ho chytili, byl z něj zběh, a za to byl tenkrát kriminál. No, pětadvacet let starý trest problém nebyl, ale adopce ano.Doporučili nám pěstounskou péči. Neměli jsme velké nároky, hlavně, abychom se dočkali, než zestárneme a umřeme. A oprav-du, netrvalo dlouho a pozvali nás do matičky Prahy na psycho-testy. Jasně, že jsem dopředu zjišťovala, jak to probíhá, co máme čekat. Budeme kreslit? Vyplňovat dotazníky na počítači? Sakra, co vlastně uvedeme za důvod? Můj muž malovat neumí, jednou dětem nakreslil husu se čtyřma nohama! Práce na počítači je pro něj taky sci-fi, dokázal zapomenout i heslo ke své mailové schránce. No, to dopadneme. Tak vzhůru do velkoměsta. Abych to Ozákovi trochu zpříjemnila, zavřela jsem oči nad jeho novým tričkem s Nirvanou a neprudila jsem. Až v Praze jsem přišla na to, že osobní prohlídka by bývala byla na místě, protože si nevzal zuby a v bundě měl nacpanou roli toaletního papíru, náhražku papírových kapesníčků. A šli jsme se představit paní psycholožce. Byla výborná, trošku trhlá, jako každá psychouška, a my se cítili jako ve škole. Ozák jako na vojně, zase by nejradši utekl. Tak začalo naše prověřování, zkoumání a hodnocení našich kvalit, zda jsme vhodní státi se pěstounskou rodinou...

    Naši padlí andělé.


Když se ráno probudím, otevřu oči a podívám se vedle sebe, zase je raději rychle zavřu. Kam se poděl ten mladý štíhlý kluk, kterého jsem si před více než třiceti lety vzala?Teď vedle mě leží někdo docela jiný. Neznámý, řekla bych. Ale není to tak. Tenhle obličej důvěrně znám, stejně jako to hlasi-té chrápání z vedlejší postele. Napadá mě, co asi vidí můj muž, když se probudí o chvíli dříve než já. Ta myšlenka mě probere docela. Odstrčím ze své půlky letiště dva psy a vklouznu do bač-kor. Chvíli nato, už v koupelně před zrcadlem, urovnávám svůj zevnějšek do koukatelného stavu. Když mysl i tělesná schránka stárnou současně, je všechno v pořádku. Tak to má být. Přijde doba, kdy si raději deset minut počkáme na výtah, než bychom vyšlápli dvě patra. Místo oříšků chroupeme prášky na bolavé klouby a z poličky nad zrcadlem na nás místo sady nalepovacích nehtíků zírá manželův umělý chrup.Podzim života se blíží a je marné tomu vzdorovat. Co ale s tím, když na rozdíl od těla naše mysl nezestárla vůbec? Že děti odrostly, nás trápilo jen chvíli. Obklopili jsme se jinými a opět jsme se z kategorie babičkovské přesunuli do role rodičů, i když jen náhradních. Za pomoci kvalitního přelivu opět dodáme své-mu účesu původní barvu i lesk, a hned jsme pohledově o nějaký ten pátek mladší. Prošedivělé skráně je problém stejně řešitelný jako vybledlá malba v ložnici. I na mě dolehlo pár změn. Televizi si pouštím hlasitěji a bez brýlí už brýle nenajdu. Na všem bych potřebovala mít prozvá-nění! Kde jsem odložila klíče nebo peněženku, si nevzpomenu, ani kdybyste mě zabili! Všude chodím pozdě, protože se vždy pro něco vracím. Střevíčky jsem dávno vyměnila za pohodlnější obuv a při jídle si už nedokážu strčit nohu pod zadek jako dříve. Úklon používám jen vyjímečně a dřep, z obavy, že nevstanu, ra-ději nedělám vůbec. Nejlépe se cítím v domácím oblečení, které mi vůbec nesluší. Dříve bych v něm nešla ani vynést koš, dnes v botkách vyneskoškách zaběhnu i na poštu. Kde jsou ty časy, co jsem si nekonečně dlouhou dobu na hlavě tvořila kulmou vlny? Dnes si vyfénuji ofinu a běžím zas dál. V lékárničce mi nesmí chybět jedlá soda a "mladá paní" mi už dávno nikdo neřekl.Přesto se cítím dobře. Možná i líp než v době svého bujarého mládí. I když mi vstávání z postele trvá o trochu déle a více času potřebuji i na aranžmá svého zevnějšku, cítím, že mi blížící se podzim života nabízí druhou šanci. Ještě pořád mohu kličkovat mezi regály s hračkami při výběru vánočních dárků, ve vietnam-ském butiku přehrabuji dětská trička, obědy vařím v hrncích XXL a na pokec si mě párkrát pozvala i ředitelka základní ško-ly. Mám spoustu nových přátel, nejspíš víc, než jsem kdy měla. Víc zkušeností, tolerance i pokory. Víc dětí, starostí i radostí. Že jsem krásná, mi nikdo tak často neříkal, tolik lučních kytek žádná v z našich váz nepamatuje a tolik obrázků mi ještě nikdo nenamaloval. Pusy vysázené na dobrou noc už ani nepočítám, stejně jako srdíčka vystřižená z papíru. Mám všeho víc, tak co bych ještě chtěla? Možná víc času, pro sebe, to jediné mi možná schází. Ale na sepsání našich pamětí si chvíli přece jen najdu!

Cena knihy: 260,- (+130,-dobírka)

OBJEDNÁVKY: krausovb@gmail.cz

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky